MAINSKÁ MÝVALÍ KOČKA
Místo původu - USA
Hmotnost - 7 - 15 kg
Jiný název - mainský huňáč
Povaha - mírný obr
Vztah k člověku - Společensky založená kočka
Péče - Větší potřeba péče Vzhled Mainské mývalí kočky jsou největší domestikované plemeno, které známe. Mají svalnaté tělo se širokou hrudí, které působí trochu hranatým dojmem, a je spíše delší než vyšší. Jejich nohy jsou svalnaté, středně dlouhé, s těžkými tlapkami. Velké kulaté tlapy mají štětičky mezi prsty. Ocas je dlouhý, měl by při zpětném položení na záda dosahovat alespoň ke krku. Velikost hlavy je průměrná, má široké lícní kosti a mohutnou bradu, která tvoří rovnou linii s nosem i horním rtem. Z profilu vykazuje nos prohnutí, ale není rozhodně nijak výrazné. Velké uši mají širokou základnu, stojí vysoko na hlavě a leží daleko od sebe. Jsou špičaté a mají typické chomáčky chlupů, které se točí od vnitřní strany ucha ven. Velmio žádané jsou štětičky. Velké oči leží na hlavě mírně našikmo a jsou oválné. Mainské mývalí kočky mají hustou polodlouhousrst, která je delší na břiše, ocase a slabinách. Límec je bohatě osrstěn. Jemnost a struktura srst záleží na zbarvení. Vyskytují se v barvách, které můžeme vidět u domácích koček (tzv. přírodní barvy). Nejčastější zbarvení je černě mramorovaná nebo tygrovaná. Barva očí může být zelená, žlutozelená, měděná, oranžová. Jsou i bílí jedinci s nestejnýma očima nebo vzácně s očima modrýma.
Odkud pocházejí? Mainské mývalí kočky jsou pravděpodobně potomky britských koček, dovezených do Ameriky prvními osadníky, a ruských neo skandinávských koček, které se tam dostaly z lodí kotvících v přístavech amerického státu Maine. Drsné podnebí je přinutily vytvořit si delší hustou srst a nabývat větších rozměrů, aby dokázaly konkurovat místním dravcům. První mainský kocour byl černobílý Kapitán Jenks z Horse Marines, byl vystavován již roku 1861 v New Yorku, čímž se přičinil o popularitu plemene. Na přelomu 20.stol se ale zájem o ně rapidně snížil, objevila se velká konkurence - perské kočky. Plemeno však nezaniklo, protože místní zemědělci si jich cenili pro jejich dobrou schopnost lovu. Uájem o ně se ale vrátil a v roce 1953 vznikl USA klub chovatelů mainských koček. Nyní jsou mainské kočky jedno z nejpopulárnějších plemen na světě.
Jak je to s péčí? Jejich srst bude potřebovat péči maximálně třikrát do týdne, v období línání ji raději kartáčujte častěji. Jako pomůcku si vyberte jemnější kartáč, který by neměl být syntetický, takové bývají nabité elektřinou. Hustěji osrstěné části můžete pročesat hrubým hřebenem. Dávejte především dobrý pozor, aby se srst neponičila hrubším zacházením. Když kočka líná, je třeba vyčesat většinu vypadaných chlupů, které se rží v srsti, protože takové chlupy kočka spolyká, když si myje srst. Koupat ji samozřejmě můžete, ale aby kočka vypadala na výstavě hezky, je třeba dát delší čas na zotavení, klidně i týden dopředu. Ouška jim myjte, když jsou špinavá, nejlépe přípravkem pro to uřčeným. Ten jen vmasírujte do ucha a pak ho setřete ubrouskem. Vatové tyčinky nejsou pro kočky vhodné, jelikož jim špínu většinou jen zanesou hlouběji.
Jaký mají charakter? Mainské mývalí kočky jsou přátelské a dobře naladěné, s jinými kočkami a psy se snesou jen za předpokladu, že se s nimi setkali už v mladším věku. K lidem a dětem jsou velice otevřené a kamarádské. Pro svou velkou přizpůsobivost se zabydlí jak venku, tak v bytě. V panelovém domě se ale začnou brzy nudit, a tak je třeba je dostatečně zabavit. Koťata jsou velmi hravá a takoví jsou i dospělí jedinci. Milují šplhání a lezení, není tak na škodu jim koupit škrábací a šplhací kůl, který bude nejlépe opatřen o různé posedy a boudičky. Takové však nemusí být všechny mainské mývalí kočky a i ti nejrozjařenější jedinci si rádi pohoví na vašem klíně. V zásadě jsou to totiž klidné a něžné kočky, které si zamilují hlazení a mazlení. Kartáčování je pro ně většinou velmi příjemná záležitost.
Zbarvení (uznávaná)
FOTOGALERIE
Hmotnost - 7 - 15 kg
Jiný název - mainský huňáč
Povaha - mírný obr
Vztah k člověku - Společensky založená kočka
Péče - Větší potřeba péče Vzhled Mainské mývalí kočky jsou největší domestikované plemeno, které známe. Mají svalnaté tělo se širokou hrudí, které působí trochu hranatým dojmem, a je spíše delší než vyšší. Jejich nohy jsou svalnaté, středně dlouhé, s těžkými tlapkami. Velké kulaté tlapy mají štětičky mezi prsty. Ocas je dlouhý, měl by při zpětném položení na záda dosahovat alespoň ke krku. Velikost hlavy je průměrná, má široké lícní kosti a mohutnou bradu, která tvoří rovnou linii s nosem i horním rtem. Z profilu vykazuje nos prohnutí, ale není rozhodně nijak výrazné. Velké uši mají širokou základnu, stojí vysoko na hlavě a leží daleko od sebe. Jsou špičaté a mají typické chomáčky chlupů, které se točí od vnitřní strany ucha ven. Velmio žádané jsou štětičky. Velké oči leží na hlavě mírně našikmo a jsou oválné. Mainské mývalí kočky mají hustou polodlouhousrst, která je delší na břiše, ocase a slabinách. Límec je bohatě osrstěn. Jemnost a struktura srst záleží na zbarvení. Vyskytují se v barvách, které můžeme vidět u domácích koček (tzv. přírodní barvy). Nejčastější zbarvení je černě mramorovaná nebo tygrovaná. Barva očí může být zelená, žlutozelená, měděná, oranžová. Jsou i bílí jedinci s nestejnýma očima nebo vzácně s očima modrýma.
Odkud pocházejí? Mainské mývalí kočky jsou pravděpodobně potomky britských koček, dovezených do Ameriky prvními osadníky, a ruských neo skandinávských koček, které se tam dostaly z lodí kotvících v přístavech amerického státu Maine. Drsné podnebí je přinutily vytvořit si delší hustou srst a nabývat větších rozměrů, aby dokázaly konkurovat místním dravcům. První mainský kocour byl černobílý Kapitán Jenks z Horse Marines, byl vystavován již roku 1861 v New Yorku, čímž se přičinil o popularitu plemene. Na přelomu 20.stol se ale zájem o ně rapidně snížil, objevila se velká konkurence - perské kočky. Plemeno však nezaniklo, protože místní zemědělci si jich cenili pro jejich dobrou schopnost lovu. Uájem o ně se ale vrátil a v roce 1953 vznikl USA klub chovatelů mainských koček. Nyní jsou mainské kočky jedno z nejpopulárnějších plemen na světě.
Jak je to s péčí? Jejich srst bude potřebovat péči maximálně třikrát do týdne, v období línání ji raději kartáčujte častěji. Jako pomůcku si vyberte jemnější kartáč, který by neměl být syntetický, takové bývají nabité elektřinou. Hustěji osrstěné části můžete pročesat hrubým hřebenem. Dávejte především dobrý pozor, aby se srst neponičila hrubším zacházením. Když kočka líná, je třeba vyčesat většinu vypadaných chlupů, které se rží v srsti, protože takové chlupy kočka spolyká, když si myje srst. Koupat ji samozřejmě můžete, ale aby kočka vypadala na výstavě hezky, je třeba dát delší čas na zotavení, klidně i týden dopředu. Ouška jim myjte, když jsou špinavá, nejlépe přípravkem pro to uřčeným. Ten jen vmasírujte do ucha a pak ho setřete ubrouskem. Vatové tyčinky nejsou pro kočky vhodné, jelikož jim špínu většinou jen zanesou hlouběji.
Jaký mají charakter? Mainské mývalí kočky jsou přátelské a dobře naladěné, s jinými kočkami a psy se snesou jen za předpokladu, že se s nimi setkali už v mladším věku. K lidem a dětem jsou velice otevřené a kamarádské. Pro svou velkou přizpůsobivost se zabydlí jak venku, tak v bytě. V panelovém domě se ale začnou brzy nudit, a tak je třeba je dostatečně zabavit. Koťata jsou velmi hravá a takoví jsou i dospělí jedinci. Milují šplhání a lezení, není tak na škodu jim koupit škrábací a šplhací kůl, který bude nejlépe opatřen o různé posedy a boudičky. Takové však nemusí být všechny mainské mývalí kočky a i ti nejrozjařenější jedinci si rádi pohoví na vašem klíně. V zásadě jsou to totiž klidné a něžné kočky, které si zamilují hlazení a mazlení. Kartáčování je pro ně většinou velmi příjemná záležitost.
Zbarvení (uznávaná)
- jednotné a želvovinové (černá, červená, modrá, krémová, bílá (s modrýma, zelenýma, oranžovýma či nestejnýma očima), želvovinová a modře želvovinová)
- kouřové a stínované (stejně jako u jednotných a želvovinových kromě bílé)
- žíhání: mramorování, tygrování (hnědá, červená, modrá a krémová, želvovinová a modře želvovinová)
- stříbřité žíhání (všechny barvy standardních žíhaných)
- dvoubarevné (všechny jednotné a želvovinové odstíny s bílou)
FOTOGALERIE