PERSKÁ KOČKA
Místo původu - Velká Británie
Hmotnost - 3,5 - 7 kg
Povaha - zaujatý pozorovatel,
Vztah k člověku - Samotář, soběstačná kočka
Péče - Velká až denní péče je vyžadována Vzhled Perské kočky jsou nejznámější a nejčastěji se vyskytující plemeno. Peršanky mají velmi jemnou, hedvábnou srst se zvláštní strukturou (dlouhé jsou jak pesíky, tak podsada a krycí chlupy) a huňatý límec (srst na krku a hrudi). Tělo středního či velkého vzrůstu je robustní, se širokou hrudí, svalnatými rameny a hřbetem. Jsou robustní a svalnaté, mají krátké tělo, které nesou silné, ale nízké nohy s velkými, kulatými tlapkami. Mezi prsty se často nacházejí velmi žádoucí chomáčky chlupů. Krk je krátký, pevný a silný. Ocas bývá krátký, zakulacený a bohatě osrstěný.Jejich hlava má velmi specifický tvar - kulatá, masivní se širokou lebkou, klenutým čelem, plnými tvářemi a mohutnou bradou. Nosánek je krátký, široký, s výrazným stopem (prohlubeň v místě, kde se spojují nosní kosti s kostmi čelními). Uši jsou malé, se širokou základnou a plnou štetičkou. Oči mají posazené daleko od sebe, jejich barva záleží na barvě srsti, měděná, tmavě oranžová, zelená, modrá i nestejně zbarvená. Existuje velmi mnoho variací barev a kreseb, první (a nejoblíbenější) barvy jsou bílá a modrá.
Odkud pocházejí? Peršanky nejspíše pocházejí z tureckých angor, které si námořníci a obchodníci odvezli do turecka a Íránu (Persie). Tyto polodlouhosrsté kočky se dostaly do Evropy, kde se staly velmi oblíbenými. V 19. století byly šlechtěny s jinými plemeny, a tak dostaly robustní vzhled a hustší srst. Tyto kočky se jestě lišily od dnešních peršanek, neměly tak krásnou srst a jejich hlava nebyla kulatá, ale klínovitá s delším nosem. Téměř plochého nosu dosáhli chovatelé až v posledních desetiletích.
Jak je to s péčí? Toto plemeno má větší náchylnost ke zdravotním problémům (např. polycistické onemocnění ledvin nebo zadržení varlat)Velmi hustá a jemná srst vyžaduje mnoho péče. Po několika dnech by vznikly nevyčesatelné chomáče chlupů, proto je třeba denní péče. Peršankám se většinou česání líbí, jsou však jedinci , které to bytostně nesnášejí. Je třeba je přivyknout na česání už jako malé, pokud k tomu chovatel přistupuje zodpovědně, neměly by se objevit komplikace. Kočky, které nechodí na výstavy, stčí každý den pro kartáčovat kartáče s kovovými jehičkami, případně ještě jednou týdně vyčesat eventuální cucky hrubým hřebenem . Zvláštní pozor je třeba dát na místa na bříšku, pod ocasem, na hrudi a bradě. Jednou za tři měsíce je možné je koupat za použití dobrého šampónu. Vykoupanou kočku je snažší vyčesat od odumřelých chlupů, způsobujících cucky. Další péči je třeba věnovat očím. Peršanky mají problémy se slzením, což způsobuje nehezké slzné kanálky v obličeji, které často zůstávají navždy.Proto je tomu třeba předejít, nejlépe denní péčí. Obličejové rýhy a chlupy v okolí očí očistíme jemným ubrouskem, na nějž naneseme speciální, pro kočky určený oční lotion, nebo převařenou vodu. V čistotě se musí udržovat i vnější zvukovody, nejlépe přípravkem na čištění uší a poté do čistit vatovou tyčinkou.
Jaký mají charakter? Peršanky mají velmi klidný temperament, až flegmatický. Někdy setrvávají na svém místě celé hodiny, se svým aristokratickým vzhledem. Mají rády hlazení a nechávají se rády hýčkat a rozmazlovat. Dobře vycházejí s lidmi, psy i ostatními kočkami a jen zřídkakdy použijí své drápy. Nenechají se jen tak vyvést z míry, pokud se dostanou do stresové situace, snaží se vyhledat klidné místo. Díky jejich dobré odolnosti vůči okolnímu dění se většinou dobře snesou s dětmi. Hrají si rády, ale jen pokud je pobídnete. Koťata jsou však aktivní a neúnavná jako všechna ostatní. Ačkoliv mají rády společnost lidí i ostatních koček, většinou si docela dobře vystačí i samy. Na život v domě si zvykne snáze než ostatní plemena.
Zbarvení (jen barvy odpovídající standardu)
Hmotnost - 3,5 - 7 kg
Povaha - zaujatý pozorovatel,
Vztah k člověku - Samotář, soběstačná kočka
Péče - Velká až denní péče je vyžadována Vzhled Perské kočky jsou nejznámější a nejčastěji se vyskytující plemeno. Peršanky mají velmi jemnou, hedvábnou srst se zvláštní strukturou (dlouhé jsou jak pesíky, tak podsada a krycí chlupy) a huňatý límec (srst na krku a hrudi). Tělo středního či velkého vzrůstu je robustní, se širokou hrudí, svalnatými rameny a hřbetem. Jsou robustní a svalnaté, mají krátké tělo, které nesou silné, ale nízké nohy s velkými, kulatými tlapkami. Mezi prsty se často nacházejí velmi žádoucí chomáčky chlupů. Krk je krátký, pevný a silný. Ocas bývá krátký, zakulacený a bohatě osrstěný.Jejich hlava má velmi specifický tvar - kulatá, masivní se širokou lebkou, klenutým čelem, plnými tvářemi a mohutnou bradou. Nosánek je krátký, široký, s výrazným stopem (prohlubeň v místě, kde se spojují nosní kosti s kostmi čelními). Uši jsou malé, se širokou základnou a plnou štetičkou. Oči mají posazené daleko od sebe, jejich barva záleží na barvě srsti, měděná, tmavě oranžová, zelená, modrá i nestejně zbarvená. Existuje velmi mnoho variací barev a kreseb, první (a nejoblíbenější) barvy jsou bílá a modrá.
Odkud pocházejí? Peršanky nejspíše pocházejí z tureckých angor, které si námořníci a obchodníci odvezli do turecka a Íránu (Persie). Tyto polodlouhosrsté kočky se dostaly do Evropy, kde se staly velmi oblíbenými. V 19. století byly šlechtěny s jinými plemeny, a tak dostaly robustní vzhled a hustší srst. Tyto kočky se jestě lišily od dnešních peršanek, neměly tak krásnou srst a jejich hlava nebyla kulatá, ale klínovitá s delším nosem. Téměř plochého nosu dosáhli chovatelé až v posledních desetiletích.
Jak je to s péčí? Toto plemeno má větší náchylnost ke zdravotním problémům (např. polycistické onemocnění ledvin nebo zadržení varlat)Velmi hustá a jemná srst vyžaduje mnoho péče. Po několika dnech by vznikly nevyčesatelné chomáče chlupů, proto je třeba denní péče. Peršankám se většinou česání líbí, jsou však jedinci , které to bytostně nesnášejí. Je třeba je přivyknout na česání už jako malé, pokud k tomu chovatel přistupuje zodpovědně, neměly by se objevit komplikace. Kočky, které nechodí na výstavy, stčí každý den pro kartáčovat kartáče s kovovými jehičkami, případně ještě jednou týdně vyčesat eventuální cucky hrubým hřebenem . Zvláštní pozor je třeba dát na místa na bříšku, pod ocasem, na hrudi a bradě. Jednou za tři měsíce je možné je koupat za použití dobrého šampónu. Vykoupanou kočku je snažší vyčesat od odumřelých chlupů, způsobujících cucky. Další péči je třeba věnovat očím. Peršanky mají problémy se slzením, což způsobuje nehezké slzné kanálky v obličeji, které často zůstávají navždy.Proto je tomu třeba předejít, nejlépe denní péčí. Obličejové rýhy a chlupy v okolí očí očistíme jemným ubrouskem, na nějž naneseme speciální, pro kočky určený oční lotion, nebo převařenou vodu. V čistotě se musí udržovat i vnější zvukovody, nejlépe přípravkem na čištění uší a poté do čistit vatovou tyčinkou.
Jaký mají charakter? Peršanky mají velmi klidný temperament, až flegmatický. Někdy setrvávají na svém místě celé hodiny, se svým aristokratickým vzhledem. Mají rády hlazení a nechávají se rády hýčkat a rozmazlovat. Dobře vycházejí s lidmi, psy i ostatními kočkami a jen zřídkakdy použijí své drápy. Nenechají se jen tak vyvést z míry, pokud se dostanou do stresové situace, snaží se vyhledat klidné místo. Díky jejich dobré odolnosti vůči okolnímu dění se většinou dobře snesou s dětmi. Hrají si rády, ale jen pokud je pobídnete. Koťata jsou však aktivní a neúnavná jako všechna ostatní. Ačkoliv mají rády společnost lidí i ostatních koček, většinou si docela dobře vystačí i samy. Na život v domě si zvykne snáze než ostatní plemena.
Zbarvení (jen barvy odpovídající standardu)
- plné: jednotné a želvovinové (černá, čokoládová, červená, modrá, lila, krémová, želvovinová, čokoládově želvovinová, modrokrémová, lila krémová a bílá s modrýma,oranžovýma či nestejně zbarvenýma očima)
- kouřové(stejné barvy jako u plných kromě bílé)
- stínované (stříbřitě stínované se zelenýma očima, pewter (barvy cínu) s oranžovýma očima, červeně stínované kameo, zlatá peršanka a krémově stínované, želvovinové a modrokrémové kameo)
- závojové (činčila a červeně závojové, krémově závojové, želvovinové a modrokrémové kameo)
- žíhané: mramorované, tygrované,tečkované (hnědé, čokoládové, červené, modré, lila, želvovinové a čokoládově, lila a modroželvovinové
- stříbřitě žíhané (stříbřitá)
- dvoubarevné: standardní a van (povolené jednotné, želvovinové a žíhané barvy v kombinaci s bílou)
- jednotné a želvovinové odznaky (modrá, čokoládová, krémová, lila, červená, černohnědá, modrokrémová, želvovinová)
- žíhané odznaky (stejné jako u jednoných. a želv. odznaků)
- zdroj: encicopedie.22web.net/
- FOTOGALERIE