SIAMSKÁ KOČKA
_Místo původu - Thajsko
Jiný název - královská kočka ze Siamu
Hmotnost - 2,5 - 5,5 kg
Povaha - energická a zábavná
Vztah k člověku - Společensky založená kočka
Péče - Není třeba velké péče Vzhled Siamská kočka má typický orientální vzhled, dlouhé, extrémně štíhlé a svalnaté tělo. Jejich zadní nohy jsou o trochu delší než přední, jako u divokých kočkovitých šelem. Nohy má štíhlé a dlouhé, tlapky oválné. Ocas je dlouhý a tenký a zašpičatělý. Hlava siamky má klínovitý tvar, ideálně s ušima tvoří rovnoramenný trojúhelník. Oči mají mandlový tvar a jsou vždy modré, nejlépe čistě tmavě modré, a na hlavě jsou umístěny lehce našikmo. Jejich nos je dlouhý s rovným profilem, na horní část lebky navazuje plynule. Srst koček siamských je hedábná, velice krátká a jemná. Podsadu nemají vůbec nebo jí mají jen velmi málo. Koťata se rodí bílá, teprve pak se objeví odznaky na masce, uších, ocasu a nohách (těmto odznakům se také říká himalájské zbarvení). Působením chladu, línání či poškození kůže jim mohou odznaky ztmavnout, proto také siamky žijící v teplejších oblastí mají světlejší zbarvení. Původní zbarvení siamek je seal (tulení - černohnědá), modré, čokoládové, a lila odznaky, často se ale vyskytují i červené a krémové. Seal, modré, čokoládové a lila odznaky jsou také ve variantách želvovinových a elvovinových s kresbou. Kočky těchto zbarven jsou téměř vždy ženského pohlaví. Novější kresby jsou skořicové, plavé, kouřové, stříbrné, stříbrné s kresbou a dvoj či trojbarevné odznaky. Existuje i bílá siamka bez odznaku, tzv. foreign white. Tato siamka má růžové polštářky a nos a modré oči, které však způsobuje stejný gen jako u siamek s odznaky, není tedy třeba se bát, že by byly hluché.
Odkud pocházejí? Přesný původ těchto koček není znám. V Thajsku (dříve Siamu) se siamky vyskytovaly již v 14.stol. Na konci 19.stol. si jich všimlo několik Britů a odvezli si několik jedinců domů. Tyto kočky, ale měly několik odlišností, například měly kulatější hlavu a byly zavalitější. Ideálem siamské kočky byl zalomený ocas a výrazné šilhání, tyto vlastnosti však chrámové kočky v Siamu vůbec neměly. Nejdříve se chovaly kočky jev v klasických barvách (seal, modré, lila a čokoládové odznaky), jiné barvy se objevily až v 50. a 60. letech ve Velké Británii.
Jak je to s péčí? Jejich krátká a hedvábná srst si vystačí téměř bez péče. Když siamky línají, mohou se mrtvé chlupy vytřít navlhčeným semišovým hadříkem a případně pročesat jemným hřebínkem. Omýt siamku je možné použitím šampónu uřčeného pro kočky a pak je potřeba dát srsti trochu času na zotavení (alespoň pár dní). Uši čistíme jen v případě nutnosti a stejně tak drápky, které ostříháme malými štípacími nůžkami.
Jaký mají charakter? Siamky jsou kočky vhodné pro lidi, kteří mají zvířata rádi a také se o ně rádi starají. Svým hlasitým hlasem vám dají vždy najevo svou přítomnost a přání. Jsou velice hovorné a, ač vám nerozumí, rády si s vámi pohovoří na jakékoli téma. Pokud jsou v říji, doví se to lidé i o několik domů dál. Siamky jsou ohromně sociální a vyžadují hodně pozornosti, jestli je jejich chovatel často pryč, začnou být nešťastné. V tomto případě je lepší mít více koček, nebo si pořízení siamské kočky pořádně rozmyslet. Siamky si skvěle rozumějí s ostatními kočkymi a překvapivě dobře i se psy. Rády se nechávají hladit a milují mazlení, prosedí třeba celý den na vašem klíně. Milují, když jsou středem pozornosti, téměř vždy jsou veselé a hravé. Radost jim udělájí všemožné hračky, od míčků po myšky z králičí kůže. Snadno se naučí aportovat míčky a papírové kuličky a chůze v postroji jim také nedělá problémy. Jsou také velice dobromyslné a láskyplné, a tak vám všechnu pozornost a lásku vracejí dvojnásob.
Zbarvení (uznávaná)
FOTOGALERIE
Jiný název - královská kočka ze Siamu
Hmotnost - 2,5 - 5,5 kg
Povaha - energická a zábavná
Vztah k člověku - Společensky založená kočka
Péče - Není třeba velké péče Vzhled Siamská kočka má typický orientální vzhled, dlouhé, extrémně štíhlé a svalnaté tělo. Jejich zadní nohy jsou o trochu delší než přední, jako u divokých kočkovitých šelem. Nohy má štíhlé a dlouhé, tlapky oválné. Ocas je dlouhý a tenký a zašpičatělý. Hlava siamky má klínovitý tvar, ideálně s ušima tvoří rovnoramenný trojúhelník. Oči mají mandlový tvar a jsou vždy modré, nejlépe čistě tmavě modré, a na hlavě jsou umístěny lehce našikmo. Jejich nos je dlouhý s rovným profilem, na horní část lebky navazuje plynule. Srst koček siamských je hedábná, velice krátká a jemná. Podsadu nemají vůbec nebo jí mají jen velmi málo. Koťata se rodí bílá, teprve pak se objeví odznaky na masce, uších, ocasu a nohách (těmto odznakům se také říká himalájské zbarvení). Působením chladu, línání či poškození kůže jim mohou odznaky ztmavnout, proto také siamky žijící v teplejších oblastí mají světlejší zbarvení. Původní zbarvení siamek je seal (tulení - černohnědá), modré, čokoládové, a lila odznaky, často se ale vyskytují i červené a krémové. Seal, modré, čokoládové a lila odznaky jsou také ve variantách želvovinových a elvovinových s kresbou. Kočky těchto zbarven jsou téměř vždy ženského pohlaví. Novější kresby jsou skořicové, plavé, kouřové, stříbrné, stříbrné s kresbou a dvoj či trojbarevné odznaky. Existuje i bílá siamka bez odznaku, tzv. foreign white. Tato siamka má růžové polštářky a nos a modré oči, které však způsobuje stejný gen jako u siamek s odznaky, není tedy třeba se bát, že by byly hluché.
Odkud pocházejí? Přesný původ těchto koček není znám. V Thajsku (dříve Siamu) se siamky vyskytovaly již v 14.stol. Na konci 19.stol. si jich všimlo několik Britů a odvezli si několik jedinců domů. Tyto kočky, ale měly několik odlišností, například měly kulatější hlavu a byly zavalitější. Ideálem siamské kočky byl zalomený ocas a výrazné šilhání, tyto vlastnosti však chrámové kočky v Siamu vůbec neměly. Nejdříve se chovaly kočky jev v klasických barvách (seal, modré, lila a čokoládové odznaky), jiné barvy se objevily až v 50. a 60. letech ve Velké Británii.
Jak je to s péčí? Jejich krátká a hedvábná srst si vystačí téměř bez péče. Když siamky línají, mohou se mrtvé chlupy vytřít navlhčeným semišovým hadříkem a případně pročesat jemným hřebínkem. Omýt siamku je možné použitím šampónu uřčeného pro kočky a pak je potřeba dát srsti trochu času na zotavení (alespoň pár dní). Uši čistíme jen v případě nutnosti a stejně tak drápky, které ostříháme malými štípacími nůžkami.
Jaký mají charakter? Siamky jsou kočky vhodné pro lidi, kteří mají zvířata rádi a také se o ně rádi starají. Svým hlasitým hlasem vám dají vždy najevo svou přítomnost a přání. Jsou velice hovorné a, ač vám nerozumí, rády si s vámi pohovoří na jakékoli téma. Pokud jsou v říji, doví se to lidé i o několik domů dál. Siamky jsou ohromně sociální a vyžadují hodně pozornosti, jestli je jejich chovatel často pryč, začnou být nešťastné. V tomto případě je lepší mít více koček, nebo si pořízení siamské kočky pořádně rozmyslet. Siamky si skvěle rozumějí s ostatními kočkymi a překvapivě dobře i se psy. Rády se nechávají hladit a milují mazlení, prosedí třeba celý den na vašem klíně. Milují, když jsou středem pozornosti, téměř vždy jsou veselé a hravé. Radost jim udělájí všemožné hračky, od míčků po myšky z králičí kůže. Snadno se naučí aportovat míčky a papírové kuličky a chůze v postroji jim také nedělá problémy. Jsou také velice dobromyslné a láskyplné, a tak vám všechnu pozornost a lásku vracejí dvojnásob.
Zbarvení (uznávaná)
- barvy odznaků (černohnědé, čokoládové, modré, lila, podle CFA: červené, krémové, želvovinové a žíhané všech barev, skořicové, plavé, kouřové, stříbrné a více barevné, existují i siamky s těmito zbarveními: modře želvovinové, krémové, červeně a čokoládově žíhané, žíhané, plavé odznaky)
FOTOGALERIE